Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Palmýra
den čtrnáctýstředa, 28. dubna 2010
Sýrie Palmýra hrobky
foto: syrie2010@seznam.cz
Jako první navštěvujeme Elahbelovu hrobku - nadzemní pohřební věž (103 n. l.). Abychom se zbavili davu, vystoupáme nejprve do vyšších pater a bereme prohlídku opačně – shora dolů. Dolů se pak chvíli přetlačujeme v úzké chodbě se skupinou Italů a mezi posledními odjíždíme ke druhé hrobce. Ta se nazývá Hypogeum tří bratří – jde o mladší typ (160 n. l.), podzemní pohřební komoru. Je tam limitovaná kapacita vstupů - kvůli vzácným a díky podzemnímu umístění dobře zachovalým freskám. V hrobce je regulovaná teplota a vlhkost. Nesmí se tam fotit, na zdech mají zajímavé plakáty s detailním popisem výjevů na freskách a sarkofázích. Odvážíme klíčníka zpět k muzeu.
Ve městečku kupujeme banány a sušenky a zkusíme najít termální pramen, o kterém nám včera řekl Zied. Jedeme 20 km směrem na Damašek a u cedule Al-bassin uhýbáme doleva. Má to být 15 km. Kolem je široko daleko poušť. Celou cestou nepotkáváme ani jedno auto. Je to maličký areál, dveře zamčené, všude rekonstrukce v plném proudu. Z koupání tedy asi nic nebude. U dveří si nás někdo všimne a bere nás na prohlídku. Po rekonstrukci to budou pěkné luxusní lázně. Pramen vody je tam opravdu horký a smrdí po síře. Ukazují nám i ubytování – beduínské stany - luxusně vybavené, mají malou zděnou koupelnu. Pak nám nabízejí, že se v jednom z nedodělaných bazénků můžeme vykoupat, že nám to napustí. Už skoro kývnem, když nás napadne zeptat se na cenu. Chtějí za to neskutečných 50 USD, takže poděkujeme a jdeme pryč. Na zpáteční cestě mě Tonda pouští za volant a já poprvé v životě řídím. Škoda, že v Praze nejsou stejně opuštěné ulice. Když se přiblížíme k rušnější silnici, vrací se za volant Tonda. Úsek před Palmýrou je nově vyasfaltovaný a Tonda tam chce vyzkoušet, na kolik až vytáhne naše auto. U 140 km/hod ale protestuju, takže zpomalujeme.
Po návratu do Palmýry zastavujme u největší stavby z archeologického areálu – Belova chrámu. U vchodu máme dost problém zbavit se průvodce (chce 700 SYP, vstup byl 300 SYP za oba). Když zjistí, že jsme Češi, nabízí, že nám může udělat prohlídku v chorvatštině (namísto angličtiny). Pořád nechápe, že anglicky rozumíme, ale chorvatsky ne. Procházíme krásný areál, odpoledne tam už není moc lidí. Zaujme nás koridor vyhloubený v zemi, který vede z vnějšku hradeb, pod nimi, až se postupně zvedá na úroveň země u obětního oltáře. Pravděpodobně sloužil k přivádění obětních zvířat. Ve vnitřním chrámu si leháme na podlahu a 20 minut se kocháme zdobenými klenbami nad námi. Všude je ticho, jen ptáci cvrlikají jako o život. Obloha je úplně modrá, jak z kýčovitých reklamních plakátů.
Po prohlídce se vracíme na chvíli odfrknout do hotelu, a když se slunce začne klonit k západu, vrátíme se na prohlídku ruin – vlastně poprvé vše procházíme jako řádní turisté za světla, procházíme hlavní kolonádu, kolem typického Tetrapylonu a ostatní památky na hlavní trase. Po západu slunce vyhlížíme měsíc, protože má být právě úplněk. Dlouho je schovaný za obzorem, ale pak se vyloupne a je celý oranžový. Procházíme se cestou necestou ve tmě mezi ruinami, je tam spousta míst, která leží mimo hlavní cestu a přitom vypadají velmi zajímavě. Na pokoji dáváme další oraz a po desáté neodoláme a ještě míříme na chvíli mezi ruiny - úplněk už svítí na plné pecky. Cestu nám trochu omezí toulavý pes, který mocně vyje. Sice nevypadá moc nebezpečně, ale raději měníme trasu. Toulavých psů je tam všude plno, obvykle ale vypadají neškodně. Na pokoji připravíme věci na zítřejší odjezd a kolem půlnoci usínáme.
–
◄ Sýrie – Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an, den třináctý ► Sýrie – Palmýra, Damašek, den patnáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!