Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
den třináctýúterý, 27. dubna 2010
Sýrie Palmýra archeologické naleziště
foto: syrie2010@seznam.cz
Jít na prohlídku Palmýry zavrhujeme, je na to moc horko. Místo toho bereme auto a jedeme na blízký hrad Ibn Ma´an, který na Palmýru shlíží z přilehlého kopce. Sedám si do stínu hradeb a píšu cestopis, Tonda běhá kolem a fotí. Plánujeme, že se sem vrátíme na západ slunce, který bude přímo osvětlovat Palmýru. Jsme tady úplně sami, jen tři klučinové posedávají o pár metrů dál a čekají na turisty, aby jim prodali cetky. Po půl hodině odjíždíme, cestou se ještě rozhodujeme zajet na kopec hned vedle, kde je na vrcholku umístěn televizní vysílač. Je tam perfektní pohled na hrad. Pracují tu dělníci, zdravíme se a jdeme dělat fotky. Při odjezdu nás zvou na čaj. Jdeme. Jeden, co tomu evidentně šéfuje, všechny zorganizuje. Přinesou nám židle a za chvíli i horký čaj. Mluví obstojně anglicky. Jmenuje se Zied, studoval v Moskvě inženýra - televizní signály či co. Žije s manželkou (major syrské armády) v Homsu a sem jezdí na dva dny v týdnu. Vysílač zajišťuje TV signál pro celou zdejší oblast. Radí nám, abychom na druhý den zajeli do 40 km vzdálené oázy, kde je termální pramen (jezdí tam s manželkou). Zní to zajímavě, tak si necháváme vysvětlit cestu. Zdržíme se asi hodinu. Zied nás zve, abychom přijeli ještě večer.
Pak už nasedáme a přes celou Palmýru projíždíme na druhou stranu, kde jsou pohřební hrobky, které máme navštívit další den. Vracíme se do hotelu přezout ze sandálů, už se mírně ochlazuje, a hurá na západ slunce. Už když se blížíme k hradu, vidíme, že tam je pár autobusů. Nakonec je tam autobusů tolik, že kromě malého parkoviště zaplní ve čtyřstupu i příjezdovou cestu, takže je neprůjezdná. Je tam odhadem 300 lidí, což trochu dost kazí romantiku. Chvilku fotíme, ale hned co jeden autobus poodjede a cesta je průjezdná, nasedáme a odjíždíme. A ještě si vyfotíme ten odstrašující dav. Chvíli se jen tak projíždíme směrem od Palmýry, zkoušíme najít nové opuštěnější místo, odkud bude vidět posledních pár chvil západu slunce, ale asfaltka, po které jsme se vydali, končí najednou uprostřed pouště. Vracíme se do města.
Kupujeme si další sýrový sendvič a jdeme na procházku do ruin - za svitu úplňku. Cestou ještě hledáme obchod, kde si chceme koupit místní sladkost z drcené pšenice nasáklé sladkým sirupem. Poprvé jsme se s tím setkali v Ammánu, kde na to chlapi stáli po večerech dlouhé fronty a my nechápali, o co jde. Jak nám vysvětluje majitel z vedlejšího obchodu, je právě čas modlitby, takže si prodavač odskočil do mešity. Více než hodinu se touláme a fotíme, potkáváme skupinu místních studentů z univerzity. Jako obvykle jsou velmi družní. Tonda s nimi ruku v ruce chvíli tancuje jejich typický dupák – tanec dabka. Podobně jako hudba, i dabka je zpočátku těžko vstřebatelná. Za chvíli už ale Tonda obstojně dupe s ostatníma. Je to zábavné a energické. Já se snažím dvěma studentkám vysvětlit, kde je Česko. Nepomáhá ani upřesnění, že vedle Německa. Je to poprvé, co potkáváme někoho, komu Česko nic neříká (asi mladší generace). Po chvíli se nám podaří odejít a pomalu se vracíme zpět. Stavujeme se v už otevřeném krámku pro něco sladkého a na pokoji pak příhodně sledujeme Království nebeské (mimochodem Saladínova hrobka nás teprve čeká - v Damašku).
–
◄ Sýrie – Aleppo, Kalaat Džaabar, Rasáfa, Palmýra, den dvanáctý ► Sýrie – Palmýra, den čtrnáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!