Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Palmýra, Damašek
den patnáctýčtvrtek, 29. dubna 2010
Sýrie Palmýra palmy
foto: syrie2010@seznam.cz
Cesta vede pouští, občas jsou v dálce hory. V jednu chvíli na jediné křižovatce špatně odbočíme, zdá se nám divné, že cesta vede moc na sever, tak se vracíme. Cestou si fotíme odbočku na Irák / Bagdád a tradá do Damašku. 50 km před Damaškem začíná provoz houstnout. Je už 12:30 a my se potřebujeme dostat na ministerstvo vnitra, kde vydávají povolení ke vstupu do Kunejtry – mají otevřeno jen do 14:00. A to ještě nevíme, co za tlačenici nás čeká uprostřed Damašku. Je čtvrtek, takže asi všichni mizí dříve z práce a chystají se na víkend. Silnice jsou úplně zacpané, všichni troubí a mačkají se – včetně Tondy. Míříme do diplomatické čtvrti, kde sídlí i kancelář ministerstva vnitra. Všude jsou uzavřené ulice a hlídky, na prvním příhodnějším místě parkujeme s tím, že těch pár bloků dojdeme. Lehce nervózní mladík z ochranky vedle stojící budovy se Tondovi pokouší vysvětlit, že tam bychom stát neměli. Je ale málo důrazný, takže ho přesvědčíme, že jsme za 20 minut zpět a auto tam necháváme. Plánek od LP není zcela přesný, naštěstí vypadáme podezřele, takže hned budíme pozornost ochranky další ambasády. Vysvětlujeme, co chceme, on na nás mluví arabsky, ale chápe, o co nám jde. Vede nás 50 metrů, pak nás předá kolegovi, ten nás odvede zase k dalšímu, takhle si nás předávají po svých blocích (všichni mají pod sakem boule, jak jsou ozbrojeni). Poslední ze štafety nás dovede až na roh a ukáže nám, kde je ministerstvo. Tam je před vchodem do vilky budka. Někoho zavolají, dáme mu pasy a doklady od auta a 40 minut čekáme na chodníku před budovou. Podle LP to má trvat 15 až 20 minut, tak jsme trochu nervózní, aby nám mezitím neodtáhli auto. Nakonec se povolení s platností na příští den dočkáme. Spěcháme diplomatickou čtvrtí k autu, ale zase ne moc, aby nás mezitím nezastřelili. Auto stojí na svém místě.
Ponoříme se zpět do provozu a vydáváme se k hotelu Al-Majed, kde jsme si na začátku pobytu zarezervovali poslední tři noci. Jako staří mazáci k hotelu trefíme poměrně snadno, ale pak špatně odbočíme a motáme se dvacet minut v jednosměrkách a zákazech odbočení. Když konečně zácpou dojedeme k hotelu, musíme zase couvat, protože někdo vyjíždí od hotelu. Jsme zpátky v plné ulici, kde všichni za námi troubí. Podléháme tlaku, uděláme kolečko pár bloků kolem s předsevzetím, že když bude chtít někdo zase pustit od hotelu, už ho nepustíme. Před námi se k hotelovému vjezdu pokouší zajet další auto. Stojíme za ním a nenecháme se vytočit troubením všech, co jim blokujeme průjezd ulicí. Naštěstí z vedlejší uličky odjíždí auto, takže parkujeme na jeho místě. Na recepci zjišťujeme, že hotel je zcela plný. Naštěstí jsme si nejen udělali rezervaci, ale i zaplatili. Bůh ví, co by jinak dělali. Místo našeho pidi pokojíku dostáváme jediný volný pokoj – apartmá. Máme ložnici se třemi postelemi a obývák v arabském stylu – vystlaný kelimy a po obvodu sedátky, kde se můžeme pohodlně válet s výhledem na TV. Na pokoji jen odhodíme zavazadla a vyrazíme na nákup jídla, na které jsme se už těšili - čerstvé placky přímo z pece, asab a výborná šawerma. Na pokoji si dáme pozdní oběd a pak při záznamu včerejší Ligy mistrů usínáme.
Vzbudíme se kolem osmé a razíme ven. Původně chceme dojít až na súk a koupit si tam vyhlášenou ručně dělanou zmrzlinu, kterou jsme obdivovali náš první den (Bakdash), ale nakonec se jen touláme Starým městem. Po deváté se začínají všechny obchůdky zavírat, lidé míří na večerní modlitbu. U Citadeli, kde teče řeka Barada (malý potůček), vidíme, jak někdo nakupuje z pavlačového obchůdku přes potok – místní rarita. Vybrané zboží posílá prodavač v košíku malou ruční lanovkou, pokřikují na sebe se zákazníkem upřesnění a dokud se nedohodnou jezdí košík sem tam. Když je zákazník spokojený, pošle přes vodu peníze. Pomalu se vracíme zpět do hotelu. Cestou si ještě kupujeme „hallawát al-džibne“ – sladkou pochoutku, která je vyhlášená především v Hamá. Jde o sýr plněný smetanou, celé je to zalité sirupem a posypané pistáciemi. Na pokoji večeříme malé pizzy se sýrem, asab a hallawát. Je dobrý, chutná to trochu jako studené těstoviny s tvarohem, více sladké.
–
◄ Sýrie – Palmýra, den čtrnáctý ► Sýrie – Damašek, Kunejtra, den šestnáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!