Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Musjaf, Apamea, Hamá
den pátýpondělí, 19. dubna 2010
Syrie Apamea kolonada
foto: syrie2010@seznam.cz
Nasedáme do auta a míříme k 40 km vzdálenému antickému městu Apamea. Při odjezdu ještě stavíme na protějším kopci, abychom pořídili fotku hradu. Když nasedáme, všímáme si práskače, který před chvílí projel kolem Tondy směrem k hradu, a když ho viděl fotit, otočil moped do protisměru a upaloval nás napráskat a vehementně za námi ukazoval stráži u silnice (stáli jsme totiž kousek od brány do vojenského prostoru, kde se nesmí fotit, nicméně jsme fotili prokazatelně opačným směrem k hradu). Nikdo nás ale nepronásledoval ani po nás nestříleli. Bylo vidět, že stráž to neřešila. Možná proto, že by nás už zkrátka těžko dohnala, bylo horko a vůbec by to bylo narušení poklidného hlídání v parném odpoledni. Každopádně, jak je vidět, uvědomělí občané se najdou všude. Cesta k Apamee je příjemná. Děláme ale chybu, že i když máme hlad, rozhodneme se počkat a koupit si něco až před vstupem do areálu (vždyť je to taková turistická památka, tam bude všeho habaděj). Z hlavní silnice odbočit k antickým ruinám je celkem oříšek, nikde žádná cedule, nezbývá než se ptát. Poté dojíždíme k prvním ruinám. Je to trochu v kopci, a Tonda si myslí, že je to začátek a za ním se rozprostírá zbytek Apamey. Posléze ale zjišťujeme, že jde o amfiteátr, který leží kus od centra. Divadlo je dost „vytěžené“, moc původního stavebního materiálu nezbylo. Ač tomu nic moc nenasvědčuje, někteří archeologové se domnívají, že mohlo jít o největší divadlo východní části Římské říše. Fascinující tedy ani není co vidíte, spíše představa o kolik větší musel být v původním stavu.
S odloženým obědem jsme to neodhadli, protože u areálu sice restaurace je, ale prodává jen nápoje, stejně jako stánek před ní. Vedle aspoň nalézáme malý stánek, kde kromě římských mincí prodávají i sušenky. Bereme troje, babča nám po zaplacení ještě jedny přidává. Hned se do nich pouštíme. Areál je neoplocený, u budky na křižovatce se kupují vstupenky (150 SYP / osoba). Už vidíme, o čem to všichni píší. Zatím je prozkoumaná jen malá oblast, především Cardo Maximus (hlavní třída). Ale je to síla - více než 2 km dlouhá promenáda lemovaná desítkami antických sloupů. Je to město s nejdelší zachovalou hlavní třídou antického světa, delší i například než je v Palmýře. Po prvních metrech si vzpomínám, že máme v autě připravené placky na vyhození z předešlého dne. Tonda se pro ně vrací a moc si na nich pochutnáme. Apamea je krásná. Jen velmi málo lidí, zato spousta antických sloupů. Všude je zeleno a kytičky, zpívají ptáci a civilizace na hony daleko. Občas nás dojedou kluci na motorkách a nabízejí nám pohledy a zaručeně pravé antické mince (taková mince se prý vyrábí tak, že se nechá projít trávicím traktem krávy….). Kolem páté, tedy po zhruba dvou hodinách toulání se ruinami, se vracíme k autu. Na hlavní ulici dole ve městečku si ještě kupujeme výbornou šawermu s rajčaty. Nejdříve jen jednu, ale pak se Tonda vrací ještě pro dvě. Vedle v obchodě vyrábí chlápek falafely. Během jídla sledujeme, jak mu jdou kroužky s dírou uprostřed od ruky.
Bez bloudění pak nabíráme směr Hamá. Opět projíždíme krásně zelenou, příjemnou, úrodnou oblastí údolí řeky Orontes. Cestou ještě stavíme pod hradem Šejzar. Právě se rekonstruuje a je zavřený. Fotíme hrad i z lávky pro pěší nad silnicí opodál, a pak zkoušíme projet uličkami za hradem, abychom viděli hrad z druhé strany. Hrad by se měl tyčit na skále nad řekou. Po chvíli bloudění nás to přestává bavit, tak se vracíme zpět na směr Hamá. Při příjezdu do Hamá téměř samostatně míříme k hotelu a parkujeme v postranní uličce hned u vchodu do pasáže s výtahem. Na pokoji hodinu odpočíváme, a pak se chystáme na prohlídku mimo centrum, kde by měly být nejpůsobivější Norie (čtyři norie Bišríját). Vyzbrojíme se šawermou a půl litrem čerstvého pomerančového džusu a šlapeme půl hodiny podél řeky. Všude okolo řeky jsou restaurace, které jsou ale zavřené a vypadají dost nedostavěně. Nakonec kola objevujeme, ovšem nedá se k nim nijak dostat, jedinou možností je restaurace „Four Noria“. Jdeme dovnitř a vybíráme si stoleček s krásným výhledem na osvětlená kola a objednáváme si čaj. Tonda fotí a já se kochám. Po půlhodině se vracíme procházkou zpět. Na hotelu si užíváme horké vody a pořádně se koupeme do zásoby. Po půlnoci usínáme.
–
◄ Sýrie – Maalúla (dér Már Sarkis, dér Már Taqla), dér Már Músa, Hamá, den čtvrtý ► Sýrie – Hamá, Krak des Chevaliers, den šestý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!