Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Lattákia, kalaat Saláhuddín, Rás Šamra (Ugarit)
den osmýčtvrtek, 22. dubna 2010
Sýrie Saladinův hrad
foto: syrie2010@seznam.cz
První cíl je Saladínův hrad (též známý jako Saone, Sajhún či Sahjún). Cestou jsme brali benzín na ultramoderní benzínce. Po necelé hodince jsme tam. Hrad má unikátní polohu v terénu. Je na prudkém skalnatém srázu, všude okolo jsou kopce hustě porostlé smíšenými lesy. Na jediné přístupné straně hradu křižáci vysekali ve skále široký kaňon. Uprostřed zanechali kamennou jehlu, na kterou dopadal padací most. Ani tento značně namáhavý počin nezabránil pozdějšímu bleskovému dobytí Saladínem. Chvílemi to tu na nás působí jako v českých horách – podobné lesy, podobný vzduch. Cestou k hradní bráně potkáváme velkou skupinu místních. Je jich tak 60-70. Moc radost z toho jako obvykle nemáme. Bláhově jsme si mysleli, že tenhle hrad bude opuštěnější. Po zakoupení vstupenek odmítáme průvodce a s 3D mapičkou ve španělštině (viz Aga Khan Trust for Culture) vyrážíme na prohlídku. Po pár metrech začíná z černých mraků pršet. Vypadá to hrozivě, z hradní věže pozorujeme, jak se venku blýská. Později prší ještě tak 7x, nakonec prší téměř nepřetržitě. Naštěstí je teplo, takže hrad prolézáme skoro celý - tedy jen horní hrad, spodní hrad či dvůr dříve obývaný lidmi z vesnice je úplně zarostlý a téměř nepřístupný. Kromě jiného se nám naskýtá efektní pohled do kaňonu - od zadní brány na kovové vyhlídce, která vyčnívá do volného prostoru nad kaňonem, směrem ke kamenné jehle. Přesně v místech, kde býval padací most. Na konci, kdy už prší setrvale, utíkáme k autu (které je díky dešti o něco čistší). Ještě zajíždíme cestou nad hrad na protější kopce, abychom se pokochali výhledem na panorama hradu, a pak to otáčíme opět k Lattákii. Je půl čtvrté a my jsme v nadšení z hradu zapomněli na oběd. Cestou vyhlížíme šawermu, ale nikde nic. Projíždíme tedy centrem Lattákie, a až tam nacházíme. Dáváme si hned tři.
Nacpaní vyjíždíme k druhému a poslednímu cíli dnešního dne. Do ruin starobylého města Rás Šamra (Ugarit). Ugarit byl prvním mezinárodním přístavem světa, obchodoval například se starověkou Mezopotámií či Egyptem. Nejvýznamnějším objevem se staly jeho hliněné tabulky a nejstarší abeceda světa. Do té doby existovaly pouze dva systémy psaní – egyptské hieroglyfy a mezopotamské klínové písmo – oba založené na piktogramech, které symbolizovaly slabiky či celá slova. Ugaritská abeceda byla oproti tomu mnohem jednodušší, ve své vyvinutější formě se skládala ze 30-ti znaků odpovídající 30-ti souhláskám / zvukům. U pobřeží je už opět krásné počasí. Směrovky nás spolehlivě navedou k cíly. Na parkovišti je jen jeden bus. Parkujeme vedle kluků, kteří hrají na parkovišti fotbal. Že jsme zaparkovali jim vůbec nevadí, naopak (bezva, tak už máme druhou branku) a hrají v klidu dál. Míč vypadá naštěstí měkký, tak to snad auto přežije. Platíme vstup (150 SYP / osoba) a vyrážíme na prohlídku. Jsou to opravdu jen ruiny, orientace je celkem složitá, a chce to hodně představivosti. Na první pohled je ale v celém areálu rozpoznatelný systém hliněné kanalizace (na pár tisíc let př. n. l. slušný). Spíše jen nasáváme atmosféru. Všude kvete spousta krásně žlutých kytek, sluníčko svítí, je to tam nádherné. Přijeli jsme hodinu před zavíračkou, stíháme dojít až na konec k chrámům a pak se vracíme zpět. Spolu s námi tam jsou dvě větší skupiny Francouzů. Odcházíme v 18:20, ale pokladní je v pohodě a mile se loučí. Blíží se západ slunce, chceme zajet na kochání někam na pláž. U cesty je ale jen veřejná, která je plná odpadků, tak zkoušíme naslepo najít cestu k nějaké odlehlejší části. Poté, co končíme uprostřed pomerančového sadu, toho ale necháme. Složitě se otáčíme a vracíme se zpět. V Safwanu se jen otočíme, vyměníme s Muhammadem 100 USD místo hledání směnárny. Krátce se procházíme v centru, kde je spousta kaváren a barů - zábavní čtvrť podle „evropských“ měřítek, kde zevlují davy místních (zítra je totiž pátek, takže víkend). Míříme opět na večeři do Spiros restaurace. Dáváme si oblíbené ryby. Těšíme se na závěrečné jahody. Po večeři nám to trochu rychleji tráví (od tohohle okamžiku to bohužel vydrželo až do konce pobytu), takže pro jistotu už míříme na pokoj a já si aspoň dočtu TinTina. Zítra nás čeká dlouhý přejezd do Aleppa, kde zakotvíme před odjezdem do pouště.
–
◄ Sýrie – Krak des Chevaliers, Safíta, Tartús, kalaat al-Markab, Lattákia, den sedmý ► Sýrie – Lattákia, Mrtvá města, Aleppo, den devátý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!