Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Krak des Chevaliers, Safíta, Tartús, kalaat al-Markab, Lattákia
den sedmýstředa, 21. dubna 2010
Sýrie Krak de Chevaliers
foto: syrie2010@seznam.cz
Prvním cílem je Safíta. Staré městečko v horách, kde se křivolakými uličkami mezi kamennými domy proplétáme k donjonu. Hlavní věž s kostelem uvnitř (křižáky nazývané Castel Blanc) je prakticky jediný dochovaný prvek středověkého hradu. Se svými 27 metry jde o největší dochovanou křižáckou věž. Z vrcholku věže je výhled do širokého okolí, až do Libanonu nebo na Krak des Chevaliers, se kterým tvořily články pro řetězovou komunikaci. Ostatní hradby a věže jsou rozebrané či součástí novodobé zástavby. V restauraci pod donjonem mají spoustu vycpaných zvířat – zaujali nás například jakési růžkaté gazely ozdobené perlovými korály na krku.
Ze Safíty jedeme do druhého syrského přístavu - Tartúsu. Podle LP máme dost nízká očekávání, ale nakonec se nám tam líbí. Parkujeme u velkého parku v centru města a vyrážíme na imigrační úřad, kde si chceme nechat prodloužit víza (resp. nahlásit pobyt delší než 15 dní). Úředník je milý, tvrdí, že když tam jsme jen 17 dní, tak to u turistů potřeba není (uvidíme při odletu). Chvíli si s námi povídá. Je vidět, že mu záleží na tom, co si myslíme o Sýrii. Po chvíli se loučíme a vyrážíme na prohlídku ruin Starého města. Jsou to opravdu jen ruiny, plně začleněné do současné zástavby. Nejprve chceme jít na oběd do rybí restaurace, ale nevypadají moc útulně, tak procházíme centrem, kde si kupujeme baklavu, šawermu a ajran. Cestou míjíme nejzachovalejší památku Tartúsu – katedrálu Panny Marie z Tortosy. Pak to přes park (a záchod) vezmeme k autu a příjemný Tartús s promenádou opouštíme. Vynecháváme kousek od pobřeží ležící obydlený ostrov Arwad (Ruad). Kromě jiného byl tento ostrůvek posledním útočištěm křižáků, než se úplně stáhli z oblasti Levanty.
Cestou do Lattákie, kde budeme kotvit na dvě noci, stavíme ještě na hradě Markab. Nevím, zda už sýriovatíme, ale opět trefujeme relativně bez problémů. Hrad je jak jinak než vysoko na kopci a shlíží na Středozemní moře. Je tam všude spousta kytek. Není tak zrekonstruovaný jako Krak, nicméně je ve velmi slušném stavu. V době naší návštěvy byly archeologické práce v plném proudu. Pár minut od příchodu se nás ujímá průvodce (Mouhammed Khaddam). No dobrá, necháme se provést. Angličtinu má velmi omezenou, ale vyloží nám základní rozložení a funkce hradu. Chodíme s ním dvě hodiny, chce po nás každou chvíli něco vysvětlit v angličtině – například zda nevíme, jaký je rozdíl mezi „castle“ a „citadela“. V podstatě se ptá na každé slovíčko, které použijeme a on ho nezná. Všechno pečlivě zapisuje (nebo si nechá zapsat) do notýsku. Přesně ve vhodný okamžik nás opouští. Dáváme mu bakšiš 200 SYP. Čekali jsme, jak budeme bojovat o cenu. Ale k našemu překvapení se naopak omlouvá, že si ty peníze bere, ale že má 5 dětí, tak se mu budou hodit. My se ještě chvíli potulujeme hradem, fotíme a pak míříme na poslední úsek cesty.
Někde špatně odbočíme, protože jedeme po malých silničkách místo po dálnici, ale po pár km se napojíme a bez problémů dojíždíme do Lattákie. Díky tomu, že je u moře, je snadné se zde zorientovat. Podle LP hledáme ubytování. Jako první zkoušíme Al-Gandoul, který měl být dost špatný, ale zjevně mezitím prošel rekonstrukcí a už je velmi pěkný. Možná trochu až moc, protože chtějí 57 USD (oproti LP 26 USD). Když vidí, že váháme, tak 50 USD. Je dost mimo centrum s výhledem na přístav (to jsme ještě nevěděli, že tu není žádná vyhlídka na moře a všude je jen cargo přístav), tak chceme zkusit další. Vydáme se autem do Al-Cazino hotelu. Krásná budova, ale pokoje jsou v kontrastu dost jednoduché až ošuntělé - za 50 USD. Tak ho nebereme a pomalu se smiřujeme s tím, že se vrátíme do Gandoulu. Cestou ještě zkoušíme hotel Safwan. Recepční tam právě není, při čekání to už už balíme, ale v tom přichází. Pokoje jsou jednoduché, ale relativně čisté a s balkónkem, navíc za 18 USD, takže zůstáváme. Za ušetřené peníze vyrážíme do rybí restaurace Spiros na velkou večeři. Muhammad (recepční) nám ji doporučil. Vybíráme si v kuchyni ryby, k tomu hummus, baba ganoush (lilkovou pastu), tabbouleh (petržílkový salát) a zeleninový salát. Ugrilované ryby nám přinesou za chvíli, jsou krásně voňavé po česneku. Když dojídáme a jsme úplně plní, přinesou nám ještě jako pozornost podniku mísu plnou ovoce. Velké, skoro černé jahody jsou hrozně sladké, chutnají jako lesní. A ještě zkoušíme čerstvé datle. Mají podobnou chuť jako sušené, trochu připomínají čerstvé švestky, celkově velmi dobré. Na hotelu od Muhammada dostaneme na čtení TinTina (já anglicky, Tonda na procvičení arabsky - díky tomu zjišťujeme, že kromě oficiálních písmen abecedy, arabština hovorově používá další znaky pro písmena, která v arabské abecedě nejsou - v, p, g,.. ). Muhammad nám potom ještě nadšeně ukazuje, jak podle jedné teorie vznikly arabské - tedy naše „evropské“, nikoliv „arabské arabské“ - číslice (podle počtu úhlů mezi čárami spojující určitý počet teček). Na pokoji nad komiksy usínáme.
–
◄ Sýrie – Hamá, Krak des Chevaliers, den šestý ► Sýrie – Lattákia, kalaat Saláhuddín, Rás Šamra (Ugarit), den osmý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!