Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Damašek – Umajjovská mešita
den osmnáctýneděle, 02. května 2010
Sýrie Damašek Umajjovská mešita
foto: syrie2010@seznam.cz
Umajjovská mešita je pozoruhodná stavba - svou historií, krásou, náboženským významem. Na jejím místě stál původně pohanský chrám (Jupiter), který nahradila bazilika Jana Křtitele. V době muslimské nadvlády (od 7. st.) ještě dalších 70 let fungovala stavba na východě jako mešita, na západě jako bazilika pro křesťany. Poté již byla kompletně přestavěna na mešitu a křesťané byli vykázáni. Je jednou z nejvýznamnějších islámských staveb na světě.
Mešitu obcházíme a kupujeme si vstupenky. Nejdříve navštěvujeme Saladínovu hrobku ležící v zahrádce u severní zdi mešity. Zde je pohřben Saladín (1138 - 1193) – jeden z největších arabských hrdinů (spolu se svými předchůdci Zengím a Núruddínem). Saladín se narodil v Tikrítu (stejně jako Saddám Husajn). Stal se vládcem Egypta a Sýrie a několika dalších území. Na západě je známý především jako protivník křižáků, velmi schopný stratég a kavalír. Nejprve v roce 1187 u Hittínu (v Palestině) dosáhl velkého vítězství, které znamenalo vzestup muslimů v Levantě. Svůj život završil uzavřením mírové dohody s anglickým králem Richardem I. (Lví srdce) během třetí křížové výpravy. V hrobce jsou k vidění dva sarkofágy. Jeden prostý z ořechového dřeva, druhý mramorový věnovaný německým císařem Vilémem II. v roce 1898. Hádejte, ve kterém je asi Saladín pochovaný? Tentokrát si Tonda nemůže pomoci a i přes zákaz fotografování udělá několik snímků.
Pokračujeme do mešity. Ivana si před vstupem půjčuje nezbytný „slušivý“ hábit a vstupujeme do nejvýznamnějšího syrského svatostánku. Usazujeme se na nádvoří mezi piknikujicími místními a pozorujeme okolí. Celé nádvoří se třpytí vyleštěnou vápencovou dlažbou (kterou neustále někdo čistí). Arkády kolem nádvoří, včetně průčelí modlitebního sálu, jsou zdobené zlatými mozaikami. Podle toho, v jakém stavu jsou, lze odvodit, zda se jedná o původní stav či rekonstrukci (matné vs. lesklé). Kolem jsou rozmístěné tři minarety. Uprostřed se nachází nezbytná fontána na umývání, pokladnice na osmi sloupech, která sloužila jako bezpečné místo k úschově veřejných prostředků (vstup byl přes spouštěný žebřík uprostřed), kupole hodin či dva staré sloupy. Zajímavý je povoz za sklem, který demonstruje, jak bývaly přemisťovány velké kamenné bloky.
Uvnitř mešity v modlitebních sálech je několik pozoruhodností. Nachází se zde hrobka Jana Křtitele (pro muslimy prorok Jahjá ibn Zakaríjá) údajně obsahující světcovu hlavu (vzpomeneme si přitom na hlavu jeho otce Zachariáše uložené ve Velké mešitě v Aleppu). Vzpomínky se nám uberou ještě dále do minulosti do Betánie Zajordánské v Jordánsku, kde jsme byli před dvěma lety, a kde měl Jan pokřtít Ježíše Krista (pár metrů přes řeku Jordán mají podobné – asi méně pravděpodobné - místo i v Izraeli). Pozorujeme, jak je hrobka obklopena směsicí věřících. Přístup k hrobce je oddělený pro muže a pro ženy.
V jiné místnosti najdete hrobku mučedníka Husajna - vnuka proroka Muhammada, syna Fátimy (dcera Muhammada) a Alího (zakladatel šíitské větve islámu). Jak píšou v LP, skutečně lze směr k hrobce Husajna lehce odhadnout podle souvisle plujícího davu černě zahalených Íránců (resp. zahalené jsou jen ženy), kteří zamíří od vchodu přímo sem. Výjevy v této části jsou pro nás daleko nezvyklejší. Stojíme v tichosti v koutě a sledujeme obřady modlících. Přímo u hrobky naříkají ženy. Před hrobkou je stříbrná schránka, kam příchozí vkládají hlavu a modlí se. Po chvilce nás oslovují od pohledu dobře situované a plynně anglicky mluvící Íránky ve středních letech a ochotně nám vysvětlují význam tohoto rituálu. Poté co byl Husajn zabit a setnut, byla jeho hlava vystavena právě zde (říkají nám, co se při rituálu pronáší, za co se modlí, apod.).
Od mešity odcházíme shánět pohledy. Jak to tak bývá, když je hledáme, nikde žádné nevidíme. Touláme se v uličkách Starého města a unaveni hledáním nacházíme stánek, kde nás lehce prodavač natáhne, ale neřešíme. Máme pohledy, hurá.
Pak se stavíme pro obraz. Nakonec se to vyřeší tak, že když prodavač vidí naše přetrvávající váhání mezi dvěma, prodá nám oba za cenu jednoho. Po cestě k hotelu ještě kupujeme dárky domů - nezbytný zátar, čerstvé datle, česnek, hallawát al-džibne,... Stmívá se a začíná být chladno a navíc jsme úplně mrtví. Vykládáme věci na hotelu. Nosiči nás zvou mezi sebe na večeři. Pouze se opláchneme, chvíli posedíme a jdeme dohnat jeden dluh. Už od prvního dne v Damašku chtěl jít Tonda do místního kina, na plakátech visela pecka „Enemy Gold“ (3,4 bodů z 10 na IMDB a výstižný je komentář uživatele POciSEM na CSFD: „2 pornoherci co si hrajou na těžký drsňáky s velkejma kanónama a 1 pornoherečka která má kuši s vybuchujícími hroty, který bouchnou po 3 vteřinách…hledaj poklad…“). Bereme to jako bezva příležitost prospat se. Ivaně se celkem daří zabrat. Já fascinovaně sleduju film. Po půl hodině je sledování složitější, protože se obraz posunul a je rozpůlený uprostřed plátna (horní díl dole, dolní nahoře), šest diváků včetně nás je ale v klidu.
Po filmu doplňujeme energii (placky na rozloučenou) a nabíráme směr hotel. Tam už nás čeká taxi. Cesta na letiště je úplně v klidu. Lehce napjatí čekáme, jak to dopadne s „neprodlouženýma“ vízama, ale imigrační úředník je podle instrukcí úředníka z Lattákie opravdu v klidu. Letadlo letí přesně, nasedáme, ještě v letadle lehce něco pojíme a na chvíli usínáme.
–
◄ Sýrie – Damašek (Staré město), den sedmnáctý ► Sýrie – Damašek, Praha, den devatenáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!