Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Damašek, Kunejtra
den šestnáctýpátek, 30. dubna 2010
Syrie Libanonské hory
foto: syrie2010@seznam.cz
V 9:30 už jsme ale venku. Kupujeme si placičky na snídani. Venku se dost ochladilo a je pod mrakem, poprvé na sobě máme přes den svetr. V Damašku máme trochu problém se vymotat, silnice vedoucí do Kunejtry není ve směru žádného velkého města, tak nemáme v centru záchytný bod. V jednu chvíli před sebou uvidíme džíp UNDOF (United Nations…), kteří mají oblast Kunejtry pod správou, tak je chvíli (nenápadně) sledujeme. Když zahnou do malé uličky směrem na súk, nezdá se nám to, vypadá to jako jednosměrka, tak jedeme jinam. Naštěstí na každé větší křižovatce stojí policista a všichni vědí, kterým směrem Kunejtra je. Dostáváme se na dálnici směrem na Jordánsko, podle mapy a instrukcí z ní má být odbočka. Jednou se Tonda ptá taxikáře a poprvé se potkáváme s někým, kdo není milý. Když zjistí, že tam nechceme odvézt, protože máme vlastní auto, tak se tváří, že tam není a že si máme pomoct sami. Nakonec se ale úspěšně na správnou cestu napojíme a co pár km jsou po cestě směrovky na Kunejtru. Provoz je hustý, což nám přijde divné, protože cesta vede právě jen do nárazníkové zóny Golanských výšin a tam končí. Projíždíme malou vesnicí, kde je na silnici zaparkovaná spousta aut a dav lidí. Dvě auta, co jedou před námi, musí zpomalit, vypadá to na nějakou rvačku. Poprvé během cestování Sýrií nám trochu zatrne – všude kolem té začínající rvačky jsou místní, kterým v lepším případě visí přes rameno, v horším případě lítá v ruce nad hlavou samopal. Co nejrychleji mizíme. Deset km před Kunejtrou přijíždíme k prvnímu kontrolnímu stanovišti. Chvíli před tím jsme zjistili, že jsme si na recepci našeho hotelu zapomněli vzít pasy. Máme alespoň kopie, které s sebou vozíme na všechny cesty. Doufáme, že nebudou byrokrati a pustí nás. Je to v klidu, jedeme dál. U druhého stanoviště vyfasujeme týpka do auta, který bude s námi po Kunejtře projíždět (oficiálně, abychom omylem nevstoupili do minového pole, které je všude kolem). Kunejtra je svědectvím bojů mezi Izraelem a Sýrií v letech 1967 – 1974. Před stažením v roce 1974 Izrael záměrně Kunejtru totálně vystřílel a srovnal se zemí, za což si vysloužil mezinárodní kritiku. Jak projíždíme ulicemi, jsme docela šoklí - nejen však z válečné zóny. Všude jsou plné ulice místních – zjevně je to oblíbený cíl na piknikování. Dokonce jsou tu stánky s občerstvením a prostě to tu „žije“. Míjíme kluky, kteří hrají fotbal, jeden má branku přímo u ostnatého drátu (kdo by případně šel do minového pole pro zakopnutý míč?). Jedeme s naším průvodcem po městě, zastavujeme se u hlavních „vystřílených objektů“ (stojí jich pár, ostatní jsou srovnané se zemí). V tomto ohledu je nejpůsobivější místní nemocnice, na které lze nejlépe demonstrovat, jak vypadá cvičný cíl pro zastřelování se (zároveň na ní visí cedule, kdo za to může). Dál stavíme ve zbytcích místního muzea, v mešitě a v kostele. Při odjezdu dáváme maníkovi 200 SYP a nabíráme směr Damašek. Dojmy z Kunejtry máme všelijaké. Odráží spoustu specifik tohoto regionu. Na jedné straně je to svědek brutální války. Na druhé dokladem toho, že takové místo právě v tomto zakonzervovaném stavu se bezesporu hodí k antisionistické propagandě. Do toho všeho místní lidé, kteří oslavují život se svými blízkými bez ohledu na okolní prostředí – piknikovat se dá v mešitě, v parcích, v lesích, v antických rozvalinách, ale i pod stromy vedle dálnice nebo právě v Kunejtře. Cestou zpět máme po levé ruce zasněžené vrcholky hor, u cesty prodavače zemědělských plodin – zvláště stánky „postavené“ z česneku jsou pro nás závisláky oku lahodící.
Na dnešek, 18:00 máme domluvené vracení auta (na letišti). Cestou na letiště je v jednom místě dálnice uzavřená, policista odklání auta na okresku vedoucí bůhvíkam. Ještě že nejedeme na odlet, to by mohly být slušné nervy. Držíme se ostatních aut a nakonec se zase napojujeme na dálnici. Asi průjezd vládní delegace či co. Na letišti je předání bleskové, vše v pořádku, nic doplácet nemusíme. Domlouváme se, že nás předavač hodí zpátky do města. Vysazuje nás přímo u hotelu, bezva.
Večer dáváme lehkou procházku a šíšu v hotelové restauraci. Ve zbývajícím čase už budeme objevovat pouze Damašek po svých.
–
◄ Sýrie – Palmýra, Damašek, den patnáctý ► Sýrie – Damašek (Staré město), den sedmnáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!