Sýrie
Cestopis
Cesta den po dni
- Cesta v kostce
- Praha, Damašek
- Damašek, Dumejr
- Bosra
- Maalúla, Hamá
- Musjaf, Apamea
- Hamá, Krak des Chevaliers
- Safíta, Tartús, Lattákia
- Lattákia, Rás Šamra
- Mrtvá města, Aleppo
- Aleppo
- Aleppo, Kalaat Nadžm
- Aleppo, Rasáfa, Palmýra
- Palmýra, Kalaat Ibn Ma’an
- Palmýra
- Palmýra, Damašek
- Damašek, Kunejtra
- Damašek (Staré město)
- Damašek (Umajjovská mešita)
- Damašek, Praha
Kategorie
Aleppo
den desátýsobota, 24. dubna 2010
Sýrie Aleppo Citadela
foto: syrie2010@seznam.cz
Kolem jedné, kdy se Tonda vrátil, jdeme otestovat, jak to zvládnu venku já. Nakonec to jde, dojdeme až k Citadele. Citadela je dominantou města a jedním z největších opevnění v Sýrii. Sloužila Saladínovi jako základna během bojů s křižáky a v tomto období prošla rekonstrukcí, která tvoří současnou podobu. Když k ní dojdeme, tak nás překvapí, že je výrazně větší, než jsme čekali. Tonda na vyžádání dostane u vstupu 3D mapku (viz Aga Khan Trust for Culture), takže vše projdeme podle ní (v LP totiž není plánek). Ze Citadely je krásný výhled na město kolem nás. Citadela je plná arabských turistů.
Po prohlídce se vracíme přes místní súk. Aleppský súk je pověstný tím, že je stále skutečným centrem nákupů pro místní a nejen atrakcí pro turisty. Všichni tam chodí nakupovat cokoli potřebují. Sežene se tam vše, od šroubováku, přes zip či krajky až po vyhlášené Aleppské mýdlo (to je například i všude kolem v naší čtvrti s hotelem). Je tu ale těsno, pořád všude chodí zásobovači s vozíky. Tonda si v postranní uličce dává falafel (5 ks za 25 SYP).
Ve spleti uliček hledáme cestu k Velké mešitě. Po chvíli bloudění k ní docházíme. Ženy mají do Velké mešity vstup povolen jen v obrovských hábitech s kapucí. Máme pocit, že místní na mě zírají v tom úboru víc, než kdybych byla bez něj. Nějaký chlap dokonce posílá svého syna, aby mě upozornil, že mi z pod kapuci kouká ofina, tak ať si ji schovám. Všude kolem jsou přitom místní v celkem sexy upnutých oděvech a to se toleruje. Asi není vyzývavost jako vyzývavost. Na mešitu shlíží 45 metrů vysoký minaret – i když na první pohled nakloněný po zemětřesení, je stále v původním stavu z 11. století. Uvnitř v mešitě je údajně hlava Zachariáše (otce sv. Jana Křtitele). Před ostatky je docela tlačenice. Na mřížích je dočasně spousta visacích zámků, což by mělo místním pomoci absorbovat požehnání.
Z mešity míříme na hotel, celou cestu marně hledáme směnárnu. Měníme si tedy v hotelu, za klasický kurz 1 USD = 45 SYP (směnárny mají 46). Na pokoji dáváme na dvě hodiny šlofíka, a pak zase vyrážíme do nočního města. Procházíme podobnou trasu, kterou Tonda šel dopoledne. Potkáváme spoustu bílých turistů. Jeden prodavač nás opět osloví s tím, zda jsme z Česka. Nechápeme, jak to poznají, ale stalo se nám to už nejméně popáté. Nemluvíme, nemáme v ruce průvodce s českými texty, nic, ale poznají to. Do Sýrie moc individuálních turistů nejezdí, potkáváme vždy jen Francouze či Němce ve velkých organizovaných skupinách, občas Angličany či Japonce. Tak to možná bude tím. Tonda si kupuje jehněčí šawermu a jdeme na hotel, kde se sprchujeme ve skříni a kolem půlnoci jdeme spát. Moc dobře tu nespíme. Okna vedou do velmi rušné ulice plné aut a obchodníků, tak musím spát se špunty. Celou noc mám špatné sny z nadcházející cesty pouští, která nás po odjezdu z Aleppa čeká. Tak snad nám vydrží auto a pouštní psi si na svačinku najdou někoho jiného.
–
◄ Sýrie – Lattákia, Mrtvá města, Aleppo, den devátý ► Sýrie – Aleppo, Kalaat Nadžm, den jedenáctý |
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!