Jádrové uzemí
foto: Michael 2002

Trasa začíná u zlínského zimního hokejového stadiónu, přehodíme na pasivní převod (2:1) a jedeme kolem Koliby u černého medvěda, pomalu se ponořujeme do lesa za většího stoupání. Zanedlouho narazíme na rozcestí, které nás chce nasměrovat na příjezdovou cestu vedoucí na cyklotrasu č. 5060. Zvolíme však těžší cestu a pokračujeme ve Stezce zdraví (spodnější cestou) po modré turistické značce. Po kratším lesním stoupání si odpočineme v jádrovém území. Po odpočinku neměníme pasivní převod a pokračujeme lesním stoupáním téměř k rozcestníku pod Tlustou horou, kde také Stezka zdraví končí a s ní kamenitá turistická cesta. Od Stezky zdraví se vydáváme vlevo na Tlustou horu. Cesta je asfaltová s mírnějším stoupáním. Na Tlusté hoře kromě věžové stavby sloužící jako televizní vysílač nic zvláštního není. Od tohoto místa následuje převážně klesání (vracíme se k rozcestníku pod Tlustou horou) a dále kousek po cyklotrase č. 5060 k rozcestníku U boudy. Od tohoto místa se vydáváme na Malenovický hrad příjemným svižným klesáním dobrou cestou. Od hradu se napojíme na žlutou turistickou trasu, vedoucí kousek po silnici kolem koupaliště Riviéra. Asi po půl kilometru nás žlutá značka navede do strmého lesního stoupání, což je nejhorší úsek cesty s nutným vedením kola. Po necelém kilometru opět nasedáme na kolo a lesní cestou klesáme až k pramenu Svaté vody. Voda je hezky vychlazená a povzbudí k závěrečnému klesání až k největšímu zlínskému supermarketu na konci Malenovic. Projedeme středem Malenovic do obce Tečovice, kde se napojíme na cyklotrasu třetí třídy č. 471. Rovinatou asfaltovou cestou dojedeme do centra Zlína. Cestu je možné zvládnout bez problémů za tři hodiny. Celkově zhodnoceno je trasa lehká, a lze ji operativně podle potřeb měnit, je vhodná pro rodiče s dětmi.

Kulturně přírodní zajímavosti:

Stezka zdraví
foto: Michael 2002

Stezka zdraví
Stezka zdraví je tvořena tzv. jádrovým uzemím – areál volného času a sportu ve volné přírodě. V tomto areálu je soustředěno pět na sobě nezávislých stanovišť s nářadím (např. kladina, bradla, žebřiny, skluzavky, houpačky aj.). Do jádrového uzemí vedou přístupové trasy, kde je zajištěno rozcvičení a protažení před vlastním cvičením na stanovištích v jádrovém území. Stanoviště jsou koncipována tak, že z každé přístupové trasy je vyústění do jiného stanoviště. Každou z těchto částí areálu vymezuje přírodní reliéf terénu. Stanoviště je navrhnuto tak, aby se při cvičení na nářadí systematicky zapojily všechny svalové partie těla cvičenců. Nářadí slouží k procvičení obratnosti i k rozvoji síly. Areál je dále doplněn vnitřním informačním systémem, informace o areálu, o jednotlivých cvicích na nářadích, stanovišť, směrovky na nepřehledných místech. Součástí jádrového území je mostek – visutá lávka a altán, kde jsou umístěny informace o Stezce zdraví. Stanoviště jádrového území jsou propojena sítí vytypovaných stávajících lesních pěšin. Tyto propojky navazují na jednotlivé přístupové trasy k jádrovému území. Pro sportovce jsou připraveny také běžecké okruhy. Místo je velmi vhodné pro rodiče s dětmi, od centra Zlína vzdálené cca 2 km.

Tlustá hora vysílač
foto: Michael 2002

Zlín
Zlín – První písemná památka pochází teprve ze 14. stol. (1322) z doby Jana Lucemburského, kdy bylo městečko Zlín prodáno královně Elišce, vdově po Václavu II. Status města získal Zlín v době panování Václava IV. V době husitské byl Zlín dobit husity. V 16. století byl vystaven nynější zlínský zámek v renesančním slohu. Město bylo tehdy kulturním a hospodářským střediskem celého kraje a město i měšťané byli velmi bohatí. O blahobytu svědčí nejlépe stavba první zlínské radnice z. r. 1586. Avšak přišel rok květen 1605 kdy přepadly Zlín hordy maďarských hajduků Bočkajových. Město zapálily vyloupily a mnoho lidí pobily. Hospodářský i kulturní úpadek Zlína byl dovršen po bitvě na Bílé hoře, kdy všechna zlínská panství byly majiteli Kryštofu Cedlárovi pro účast na povstání proti Habsburkům zkonfiskovány. Zlín v 19. století po požárech r. 1819 a 1848 ve vývoji stále zaostával. Prudký rozmach nastal po založení obuvnické firmy Baťa po roce 1894. Podnikatel Tomáš Baťa, který byl současně starostou města spolu s architekty nasměroval další vývoj Zlína. Urbanistické řešení města, zahradní úpravy, stavby s typickými cihlovými plášti, bílými kulatými nosnými sloupy a velkými okny se používají dodnes. Po druhé světové válce po roce 1945 byly Baťovy závody zestátněny a přejmenovány na podnik Svit. Samotné město bylo také v roce 1949 přejmenováno na Gottwaldov, původní název dostalo zpět v roce 1989.

Tlustá hora
Tlustá hora – Zalesněný vrchol 458 m n. m. v lesním masivu jižně od Zlína, nachází se zde televizní vysílač.

Malenovický hrad
foto: Michael 2002

Malenovický hrad
Malenovický hrad – Leží na skalním hřbetu cca. 6 km. od centra Zlína. Byl založen po roce 1360 moravským markrabětem Janem Jindřichem. Původně gotický hrad prošel několika přestavbami, až do dnešní renesanční podoby s barokními prvky. Hrad měl několik vlastníku ze šlechtických rodů, dnes je vlastníkem Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Kromě prohlídky interiéru hradu je zde stálá výstava archeologického výzkumu z let 1977–1988. Prezentovaný materiál dokládá úroveň hmotné kultury v prostředí středověkých opevněných sídel.

Svatá voda
foto: Michael 2002

Svatá voda
Svatá voda (pramen) – Poutní místo – pramen s kapličkou se nachází v zalesněném údolí blízko Malenovic. Podle lidové tradice je posvěcený od věrozvěstů Cyrila a Metoděje, vodě byla připisována léčivá moc (Stejskal, M.: Labyrintem tajemna, Paseka, Praha 1991).

Tečovice
Tečovice – Jedna z nejstarších obcí v oblasti (z r. 1191), objeveny základy původního románského kostelíku, na jeho místě byl ve 2. pol. 13. stol. postaven dnešní kostel sv. Jakuba – gotická stavba s částečně dochovanými freskami z 2. pol. 14. stol., pozoruhodný gotický portál, jehož původ je přisuzován stavební huti cisterciáckého kláštera na Velehradě.

Doporučené mapy:
CHŘIBY, BÍLÉ KARPATY A VIZOVICKÉ VRCHY, č. 26, KČT Praha; HOSTÝNSKÉ A VIZOVICKÉ VRCHY, č. 152, SHOcart, spol. s r. o.